|
|
 |
|
|
10 otázek: Jeremy Horgan-Kobelski a Heather Irmiger
Vydáno: 23. 01. 2010 (825 přečtení) |
 Zlatý bikerský pár Jeremy Horgen-Kobelski a Heather Irmiger vyrazil ze zasněženého Colorada za tréninkem do teplé Santa Barbary. Oba jsou profesionály ve svém oboru, úřadující mistři Spojených států amerických v maratonu a XC. Oba však zvládli vystudovat vysokou školu, a to ne zrovna jednoduché obory. Zajímavé také je, že koketují s devětadvacítkovými koly na svých bajcích a Heather je dokonce vítězkou mistrovství světa singlespeedů.
|
Po absolvování univerzity v oboru aplikované matematiky se Jeremy Horgan-Kobelski stal profesionálem a od té doby se celkem 7x stal mistrem USA v kategorii elite (včetně roku 2009 – maratón). Má na svém kontě 19 vítězství v NORBA a NBMS sériích, několikrát byl na pódiu ve světových pohárech XC a patří k reprezentačním oporám USA. Jeho manželka Heather Irmiger vystudovala na stejné univerzitě aplikovanou fyziologii. Loňskou sezónu měla nadmíru úspěšnou: je mistryní světa na signlespeedu a trojnásobnou úřadující mistryní USA (v XC, maratonu i short-tracku).
 Na co se v příštím roce nejvíce těšíte?
Jeremy: Národní mistrovství, které jsme vloni oba vyhráli, se zase jede jen kousek od našeho domova v Coloradu. Já se tedy těším na obhajobu svého titulu. Pak tu jsou dva světové poháry v půlce sezóny, kde bych se také rád ukázal: Švýcarsko a Itálie, to jsou obě tratě, které mi sedí. Na konci roku se pak pojede mistrovství světa v Severní Americe, poprvé za uplynulých 10 let, toho se také nemůžu dočkat.
Heather: Také bych ráda obhájila své tituly mistryně USA a taky dělám všechno proto, aby se mi dařilo ještě více ve světových pohárech XC. Chci být v desítce, ještě lépe jezdit stabilně do pěti. A že bude MS v Americe, to je taky veliká výzva.
Jaké další sporty děláte v rámci přípravy?
J: Doma hodně běžkujeme, baví nás to čím dál víc. Zkoušeli jsme i skalpy a to bylo fantastické. Nahoru na kopec i dolů se dostanete po vlastních a kudy chcete, nejste skoro ničím limitováni. Colorado, pokud se výrazně nezhorší počasí, je pro necyklistický trénink mimo sezónu úplně ideální.
V mnoha věcech jste si podobní, čím se lišíte a čím se liší vaše příprava?
H: Lišíme se v našich zájmech, ale dost se navzájem doplňujeme. Jeremy se zajímá o architekturu a umění, já jsem více na vědy a zajímá mě i fyziologie.
J: Co se týče tréninku, já potřebuju pořad vidět přes další kopec a pořád musím jet. Mnohem snáze se dokážu na tréninku úplně vybít, rozhodně víc jak Heather. Ona má mírnější přístup, ale každému nám to tak funguje.
Myslíte, že vám k vašim lepším výsledkům pomáhá, že jste se potkali?
H: Jeremy měl už kariéru dobře rozjetou, když jsem ho potkala. Já jen jezdila na kole a snila o tom, být profesionálem. Chtěla jsem na Olympiádu. Já studovala, měla své sny a on vždycky jezdil na vyšší úrovni. On byl pro mě ale příkladem, že to jde. Byl profesionál a pomohl mi hodně.
J: Myslím, že k úspěchu jsme si pomohli navzájem. Jsme dva lidé stejného životního stylu. Víme, čím si musíme den za dnem procházet, abychom byli úspěšní. Vidět někoho, jak se v tréninku zlepšuje a jde nahoru, je skvělé a oba nás to posunuje v našem profesionálním životě.
Seznámili jste se na závodech jak by se dalo očekávat?
H: Ne, kolo v tom nehrálo roli. Oba jsme studovali na University of Colorado a potkali jsme se na běžné studentské party.
 Věnovali jste se někdy i jiným sportům?
J: Já ne. Dělal jsem hodně sportů rekreačně, jako fotbal a lakros. Běhal jsem terénní běhy a pak jsem objevil MTB a zamiloval si tento sport.
Jak jste se tedy k MTB dostali?
J: Dovedli mě k tomu kamarádi ze střední, s nimiž jsem byl na týdenní dovolené na horských kolech.
H: Já začala s MTB když mi bylo dvanáct, cyklistika byla u nás v rodině častým sportem. Oba rodiče byli velkými sportovci. Závod jsem ale poprvé jela až v osmnácti letech.
Jak dlouho se dá dělat takový sport?
H: Horská kola vyžadují hodně času, aby se člověk zlepšil. Je to běh na dlouhou trať, každý z nás dvou by mohl jezdit ještě deset let.
Co byste dělali, kdybyste nebyli cyklistickými profesionály, nebo co se chystáte dělat po skončení kariéry?
H: Cyklistika člověku neumožní rozvíjet zároveň jinou kariéru. Ničí vás, ale zároveň obohacuje. Já jsem chtěla být veterinářkou, možná se teda vrátím do školy. Umím si představit, že bych třeba podnikala nebo si vydělávala nezávisle. Jeremy teď začal podnikat a já jsem v jejich firmě převzala roli účetní a starám se o marketing, což nejsou příliš vědecké činnosti. Myslím si ale, že sportovci mohou být v podnikatelské sféře velmi úspěšní. Trénink jim dá hodně do vínku.
J: Souhlasím, sportem se naučíte k sebemotivaci. Mám inženýrské kořeny, zájem o matematiku nebo něco s architekturou. Umím si představit, že bych dělal do designu a architektury, to by mě zajímalo a vidím to i jako svou budoucnost po skončení sportovní kariéry.
Co budete dělat pro zábavu v Kalifornii?
J: Zajdeme si na večeři, budeme si užívat teplého počasí, ochutnávat vína…
H: Chtěla bych si půjčit motorku, ale řídit bude muset Jeremy – já ještě nemám řidičák.
Za zprostředkování rozhovoru patří dík zástupci společnosti Oakley. |
 |
| Autor: Tomáš Gladiš, Počet komentářů: 0 |
|
| |
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
|
|
|
;)
